Autor se v širším kontextu zamýšlí nad příčinami toho, proč došlo v české společnosti v průběhu devadesátých let k výraznému snížení porodnosti. Toto téma zpracovává z pohledu sociologického, bohatě však také využívá úvah demografických, biologických a ekonomických. Všímá si vztahu mezi populací a jedincem, analyzuje přímé i nepřímé determinanty plodnosti, vysvětluje, proč lidé vůbec plodí děti a jak je v moderních společnostech vnímána hodnota dítěte. Ve svých úvahách se přitom pohybuje v rámci teze o dvou velkých demografických proměnách, kterými evropské země již prošly. Jedna se odehrála na konci devatenáctého století, druhá byla odstartována v západních zemích na konci šedesátých let století dvacátého. V pozadí obou těchto změn stála proměna hodnotová a právě teze o proměnách hodnotových orientací mladé české generace slouží autorovi jako základní výkladové schéma při hledání odpovědi na otázku, kde ty české děti jsou.